Ahoj

Vítejte na cestovatelském blogu jedné moravské holky, která se ve dvaceti sbalila a začala hledat smysl života za velkou louží na předměstí Chicaga a nejen tam...ke štěstí stačí mít toulavé boty, platný pas a trošku odvahy. A taky dobrého parťáka a sherpu v jednom:-). Doufám, že naše cestovatelské postřehy vám pomohou při hledání té vaší cesty.

 

 

K nejvyšší hoře Nového Zélandu

K nejvyšší hoře Nového Zélandu

Z národního parku Arthurs Pass naše další cesta vede do narodního parku Mt. Cook-Aoraki. Je to něco přes 450 kilometrů a my si jestě zajíždíme do Christchurch. Z města jedeme část cesty kolem pobřeží a projíždíme I po nejdelším mostě Nového Zélandu. Naštěstí je obousměrný a nemusí se dávat nebo čekat na přednost, protože jinak by doprava na 1756 metrů dlouhém mostě Rakaia docela vázla.

Odbočujeme směrem do vnitrozemí a znovu obdivujeme nádherné hory a vůbec přírodu. 

 Naše první zastávka po delší době je nádherně rozkvetlá louka plná pestrobarevných divokých lupínků mnoholistých. Mezi květinami jsou vychozené chodníčky, tak opatrně při focení našlapujeme, aby jsme některou květinu zbytečně nezlomili.

Po pár kilometrech jízdy máme další zastávku v podobě neskutečně modrého jezera Tekapo. Modré barvě jezera kontrastují vzdálené zasněžené vrcholy Jížních Alp.

Chvíli se kocháme a pak pokračujeme a za dalších 48 kilometrů přijíždíme k další modré nádheře jménem jezero Pukaki. Tam se nám tak líbí, že se rozhodneme, že tam zakempujeme. Není tam sice žadný oficiální kemp, ale podél pobřeží míjíme několik kempujících, tak si říkáme, že je na case vyzkoušet tzv. freedom camping. Údajně by jsme měli mít záchod, jinak nám hrozí pokuta až 200 novozélandských dolarů. Dříve se mohlo v podstatě stanovat téměř kdekoliv, ale s nárustem turistů se pravidla změnila a volně kempovat mohou pouze rekreační vozidla vybavená záchodem a také se musí dodržovat předpisy, že se nesmí kempovat úplně všude. Takže to prostě riskujeme. Se stavením stanu čekáme až se trošku začne stmívat, kdyby náhodou přijel policajt a chtěl nás vyhodit. Je hodně větrno, tak večeři vaříme schovaní za autem.

Kolem deváté večer začíná zapadat slunce, tak samozřejmě vyrážím z foťákem na "lov". V dáli se pne nejvyšší hora Nového Zélandu Mt. Cook, kam máme namířeno další den.

Budíme se do nádherného dne, dokonce I vítr se přes noc utišil.

Balíme a dojíždíme zbývajících asi 60 kilometrů do národního parku. Po cestě se zastavujeme jednak na vyhlídce z jížní strany jezera a také na levandulové farmě.

Před námi je Mt. Cook a my se k němu podél západního pobřeží jezera Pukaki víc a víc přibližujeme.

Vstup do národního parku je zdarma, platí se pouze za kemp. Rozděláváme stan v kempu White Horse Hill, kde platíme 13 dolarů za osobu a noc. Kemp je vzdálený asi 2 kilometry od jediné osady v parku, kde kromě hotelů a ubytoven je také museum a veřejné sprchy, které večer využívám a do kterých  jsou nutné 25ti centové mince.

Bludiště v tokyjském metru

Bludiště v tokyjském metru

Avalanche Peak Track  -  Arthur's Pass národní park  Nový Zéland

Avalanche Peak Track - Arthur's Pass národní park Nový Zéland