Avalanche Peak Track - Arthur's Pass národní park Nový Zéland

Naše první probuzení na Novém Zélandu! Je sice chladno, ale nádherné slunečné počasí. Po snídani míříme do návštěvnického centra, kde se dozvídáme info k našemu prvnímu novozélandskému "trampingu", jak se tady říká tůrám po horách. Máme v plánu zkombinovat Avalanche Peak Track a Scott Track. Dohromady asi 5 kilometrů, ale převýšení 1100 metrů tam I zpět.

Šplháme jako kamzíci do vrchu, občas I za pomoci rukou. V zalesněné části trasy míjíme spoustu vodopádů.

V asi 1300 metrech nad mořem se dostáváme nad hranici lesa a před name se otevírá majestátní výhled na celé údolí a vesničku Arthur Pass pod námi. Zároveň výhled nad nás, což je sice na jednu stranu nádhera, ale na druhou teď vidíme daleko před sebe a tak víme co nás na rozdíl od lesa, kde nebylo vidět, čeká.

Pachtíme se do kopce na otevřeném a hodně větrném prostranství. Dáváme si krátkou pauzu v závětrném místečku a znovu aplikujeme opalovací krém, jelikož slunce září jak o závod. Před námi je poslední velké stoupání, včetně docela hrozivě vypadajícího posledního úseku před samotným vrcholem. Úzká pěšinka a na každé straně sráz. Konečně jsme na vrchole! 1850 metrů! Fotíme nezbytnou vrcholovou fotku a pak se na jednom ze srázů schováme před větrem a chvíli se kocháme pohledem jak na vzdálené údolí, tak hlavně na zasněžené vrcholky Jížních Alp.

Po přestávce navazujeme na trasu Scott's Track, která má být podle informací od paní z návštěvnického centra míň strmá. No nevím, jestli tam ta paní někdy byla, nám to příjde stejně strmé, jak cesta nahoru.

Pod námi je celé údolí, včetně 131 metrů vysokého Bridelveil vodopádu a po levé straně máme zasněžené vrcholky Alp.

Dostáváme se zpět na úroveň lesa a tady narozdíl od cesty nahoru, překračujeme I nesčetné potůčky. Tento track a I park nám vlastně na poslední chvíli doporučil pán při odbavování na letišti v Chicagu, jinak by jsme o něm ani nevěděli.

Po návratu do vesničky se jdeme ještě podívat na vyhlídku k vodopádu, který jsme téměř celou cestu dolů viděli. Pak už nás čeká nutná sprcha v Sanctuary House, kde je jediná veřejná sprcha a prádelna ve vesničče. Za 2 novozélandské dolary teče teplá voda 6 minut a protože jsme rychlí sprchovači, tak jsme to zvládli oba dva. Přesouváme se asi 8 kilometrů na východ, kde je další z DOC kempů, tentokrát zadarmo. Je vybavený jen suchým záchodem, poblíž teče řeka, ze které si můžeme brát vodu, ale je nutné ji převařit. Ze stanu máme hezký výhled na hory, ale objevují se dotěrné mušky, které bolestivé koušou. To ještě netušíme, že to budou naše věrné společnice celou dobu co budeme na Novém Zélandu.