Xochimilco, Mexico — Toulavé boty

Při našem výletě do Mexika City jsme navštívili také jednu z městských oblastí Xochimilco. V překladu to údajně znamená květina, která roste. Xochimilco je nejen mezi domácími oblíbené a známé pro své nejrůznější festivaly, ale také rozsáhlým kanalovým systémem. Pri naší návštěvě jsme měli možnost vidět jeden z těch mnoha pouličních festivalů, kde kromě samotných tanečníků v maskách byli účastníci I diváci. Snažili se dostihnout dvě vysoké figuríny, které měly na sobě malé ohňostroje a trochu nemotorně utikaly před rozvášněnými návstěvníky. Na konci pruvodu skupinky lidi bez masek, nesly zvláštní stavby ze dřeva a běhali s nimi ze strany na stranu. Přihlížející jim museli uhýbat a málem smetli I mě s foťákem.

Naším hlavním cílem návštěvy Xochimilca byly vodní kanály, které vznikly vybudovaním plovoucích ostrovů tzv. chinampas na jezeře Xochimilco. Se stavbou těchto ostrůvků začali Aztékové už asi před 1000 lety a využívali je k farmaření. Jako základna ostrůvků sloužily naskládané jalovcové větve, které plavaly po jezeře a na nich farmařili a proto se jim říká plovoucí zahrady. Ty se postupně potápěly a na jejich místech se budovaly nové a vice dokonalejší ostrůvky, z nichž se mnohé spojily s dnem jezera. Tím mezi chinampas vznikaly kanály, které dosahují v současnosti délky 150 kilometrů. Na původních ostrůvcích, kterých se dochovalo přes pět tisíc, se stale tradičně farmaří. Ostatní ostrovy se osídlily, zmodernizovaly a hlavním zdrojem obživy už je nyní turismus a pestrobarevné pramice, zvané trajineras, brázdící kanály.

Podle legendy o dvouhlavém hadovi mají trajineras namalované červenožluté pruhy, ozdobené barevnými oblouky a nezbytnou stříškou. Na kanálech nejsou povolené motory, takže vše je na lidský ruční pohon. My jsme na kanálech strávili dvě hodiny nedělního odpoledne. Nastoupili jsme na loďku v jednom z devíti přístavišť podél kanálů a podle mnoha čekajících prázdných trajineras jsme usoudili, že máme štěstí a není tam příliš turistů. Trochu jsme měli obavy, jak se z té dlouhé řady kotvících lodí v úzkém kanálu dostaneme. Ale brzo jsme pochopili zásady plavení. Buchli jsme do lodi napravo, nalevo, pak zezadu, zepředu do nás narážely ostatní lodky a nejvetsi vzrůšo jsme měli, když jsme se snažili dostat z přístavištního kanálu na ten hlavní. Bylo poznat, že konkurence se nemá moc ráda a prostě jsme do kanalu museli vjet na silu, jinak by nás nikdo nepustil.

Na kanálechzmizel náš pocit z přístavu, že jsme tam téměř sami. Potkávali jsme nespočet gondol, ale také menších kanoí tzv. chalupas, ve kterých místní prodávali přes jídlo, suvenýry, tradiční alkoholický nápoj pulque a květiny, dokonce I malé sazenice okrasných stromků.

Potkávali jsme trajineras s tradičními mexickými hudebniky - mariachis. Za menší poplatek se přirazili k loďce s turisty,pokud bylo místo, tak na loďku přestoupili a hrálo se a zpívalo a lidi samozřejmě tančili. Hodně časté a oblíbené jena kanálech slavení různých příležitostí jako svatby a narozeniny. Podle počtu lidí si můžete objednat jednu nebo více lodí, které jsou vyzdobeny vaším jménem a plují vedle sebe a hosté mohou přecházet z jedné pramice na druhou.

Míjeli jsme jeden ostrůvek za druhým, ať už větší nebo menší. Jeden z nejznámnějších ostrůvků patřil Juliánu Santana Barrerovi, který sbíral rozbité panenky, které nacházel v kanálech. Panenky věšel na stromy, prý aby zahnal zlé duchy. Byl to velmi samotářský člověk a o panenkách se dozvěděla veřejnost až snad někdy kolem roku 1990, kdy bylo okolí jeho ostrova vyčištěno.

V jednom okamžiku nás míjí loďka s veslařem oblečeným v českém reprezentačním dresu. Zkoušíme na něj mluvit česky, ale pak se španělsky dozvídáme, že ten pán nemá ani ponětí, že má na sobě český dres.