Teotihucán Mexico

Hlavní důvod, proč jsme jeli do Mexika byl, že Mira měl opět narozeniny (strašně rychle stárne) a jak už to u nás chodí, k narozeninám a vánocům si dáváme výlety. Jeho velkým přáním bylo vidět pyramidy v Mexiku. Tak jsme v únoru 2015 spojili příjemné s užitečným a zároveň i navštívili moje příbuzenstvo v městech Guadalajara a Mexico City.

Teotihucán je vzdálený od Mexico City asi 70 kilometrů, vzala nás tam autem moje teta a  musím škodolibě prásknout, že my jsme  díky špatné navigaci přítele mojí sestřenice najeli mnohem víc.

Teotihucán je jedno z nejvýznamnějších náboženských středisek ve Střední Americe. Původně se odhadovalo, že vznikl kolem roku 200 před naším letopočtem. Nyní se ví, že je mnohem starší a datum vzniku se odhaduje až  na 8. století před naším letopočtem.

Původní stavitele Teotihucánu nám moc zpráv po sobě nenechali. Našlo se jen několik dosud nerozluštěných symbolů. Těmto zakladatelům Teotihucánu se říká civilizace Teotihucánu.  Město z nějakého důvodu kolem roku 600 našeho letopočtu opustili a trosky posvátného města znovu objevili asi o 700 let později Aztékové.  Ti věřili, že je to rodiště bohů. Název Teotihuacán pochází právě z aztéckéhojazyka náhuatlu a znamená město bohů nebo místo, kde se rodili bohové.  Aztékové pojmenovali hlavní ulici města Cesta mrtvých a dvě velké pyramid, které ji dominují,  nazvali pyramidy Slunce a Měsíce. Skutečné jméno města ani jeho dalších staveb bohužel neznáme. Přestože se již podařilo identifikovat řadu vlivů, jež na Teotihuacán pusobily, dodnes se neví, odkud první obyvatelé a stavitelé Teotihuacánu přišli a k jaké etnické skupině patřili.

My jsme naši návštevu Teotihucánu začali výstupem na pyramidu Slunce, stojící uprostřed téměř 5 kilometrů dlouhé hlavní ulice Cestě mrtvých.. Tato pyramida je více než 60 metrů vysoká a jedna strana její základny měří 230 metrů.  Má 4 terasy, na kterých jsme si mohli při výstupu odpočinout. S každou terasou byly schody strmější a vyšší. Na samém vrcholku byla terasa, kde jsme zvedli ruce a uctívali podle legendy slunce. Na nebi nebyl jediný mráček a sluneční paprsky nám dodávaly teplo a energii do celého těla. Bylo nádherných 26 stupnů Celsia a my si to teplíčko po holomrazech v Chicagu opravdu užívali. Pyramida Slunce je třetí nejvyšší pyramidou na světě – po Cheopsově a Chefronově v Gíze.

K pyramidě Měsíce jsme šli kolem prodejců s nejrůznějšími suvenýry a samozřejmě jsme neodolali a teď, když píšu blog, tak na stěně na proti mě visí dva aztécké kalendáře. Pro zájemce dodávám srovnání kalendáře Mayů a Aztéků.

Hnědobilý je

Pyramida Měsíce měří 43 metru a bohužel se kvůli poškození v současné době nesmí až nahoru, což vzhledem k mnohem příkřejším schodům než na Pyramidě slunce a stále teplejšímu počasí, nebyla v konci až taková tragédie :-). Vyšli jsme na první terasu a i z té jsme měli celé město jako na dlani, protože tato pyramida stojí na konci Cesty mrtvých.

Na pravo od pyramidy Měsíce jsme navštívili palác Jaguárů . Mohli jsme tam vidět původní fresky, podle kterých se snaží palác opravovat.

Od pyramidy Měsíce jsme si prošli celou Cestu mrtvých a navštívili krásný chrám boha Quetzalcoatla Opeřeného hada. Na chrámu jsou dochované sochy Opeřeného  hada, který byl bohem války, vody a plodnosti.

Bohužel už jsme nestihli museum, areál je otevřený jen do 17 hodin. Tento opravdu krásný a zajímavý den jsme zakončili v blízké restauraci La Gruta, o které si můžete přečíst v blogu dole .

https://www.nomadicshoes.net/home-1/2017/3/7/hodovn-v-jeskyni-la-gruta