Rano Kau a Orongo Velikonoční ostrov

Na konci září 2015 jsme na týden navštívili Velikonoční ostrov, který je známý především díky sochám, které se nazývají moai.

Společně s Havajskými ostrovy a Novým Zélandem tvoří rohy pomyslného polynejského trojúhelníku. Tento 163 čtverečních kilometrů velký ostrov obývaný asi 4000 obyvately se nachází 3600 kilometrů od pobřeží  Jížní Ameriky a  nejbližšího sousedamá v ostrově Pitcairn, známém ze vzpoury posádky Bounty, vzdáleném 2075 kilometrů.

Ostrov má v domorodém jazyce   název Rapa Nui, což znamená Velká země a rapa nui je   i   název původního obyvatelstva. Podle rapanujských legend se užíval I název Te Pito o Te Henua, což znamená Pupek světa. Podle dalších legend rapanujci veřili, že jejich ostrov je jediný na světě a kolem je jen moře, tak ostrov jednoduše nazývali Te Kainga - Země.

Proč se ostrov tedy jmenuje Velikonoční? V roce 1722 na něj narazil při hledání bájného kontinentu Terra Australis holandský mořeplavec Jacob Rogeveen. Neměl jej v mapách a protože byla právě Velikonoční neděle 5. dubna, nazval jej Velikonočním ostrovem. Jeho týdenní návštěva, při které posádka vstoupila na ostrov pouze jen jeden den, po sobě zanechala 12 mrtvých domorodců.

Na Velikonočním ostrově prakticky nefunguje hromadná doprava. Proto jsme si vypůjčili na dva dny kola. Hned jsme si na nich udělali první výlet a to na sopečný kráter Rano Kau. Rano Kau naposledy vybuchla zhruba před milionem let a je jednou ze tří hlavních sopek na ostrově, které se v průběhu geologických procesů spojily lávovými toky a zformovaly Velikonoční ostrov. Poslední erupce proběhla asi před sto tisíci lety a dneska je ostrov sopečně neaktivní.

Šlapali jsme z našeho kempu nejdřív podél pobřeží a pak mírně do vnitrozemí, kde jsme začali nabírat výšku. Cestu nám lemovaly stormy guavy a míjeli jsme stáda krav. Odměnou tohoto výšlapu nám byly vyhlídky na jediné městečko na ostrově Hanga Roa. Na vrcholu 324 metrů vysoké sopky Rano Kau jsme mohli obdivovat 1500 metrů široký kráter, který je hluboký asi 200 metrů.  Jeho 14 metrů vysoká vodní hladina je pokryta rákosím, kvůli kterému se zatím nepodařilo prozkoumat, jak hluboká je vrstva nánosu pod vodou. V roce 1965 se na svazích Rano Kau našla půdní bakterie, která dostala jméno Rapamycin. Zjistilo se, že má protinádorové a protiplísňové účinky. Je součásti synteticky vyráběných léků, které působí jako prevence proti odmítnutí orgánu po transplantacích, zejména po transplantacích ledvin.

Pokračovali jsme od kráteru ještě asi kilometr, než cesta skončila u návštěvnického centra, kde jsme zaparkovali naše kola. Zapsali jsme se do knihy návštěv a mohli prozkoumávat ceremoniální místo Orongo na vrcholu 300 metrových útesů, ze kterých jsme měli výhled na tři malé ostrůvky, kterým se říká motu. Kolem  celého Velikonočního ostrova je celkem 15 takových motu ostrůvků. Tyto tři se jmenují Motu Kao Kao, Motu Iti a Motu Nui. Právě ten poslední jmenovaný - Motu Nui - hrál v historii Velikonočního ostrova důležitou roli. Orongo tvoří 54 kulatých domů a v době tesání soch moai se vesnička používala zřídka, hlavně kvůli obtížnemu sestupu k oceánu a tudíž ztíženým podmínkám k ryybolovu. Hlavní účel Oronga byl tehdy hlavně náboženský, konaly se tam nejrůznější obřady, oslavy a rituály dospívání jak kluků, holek.

Nejdůležitější éra Oronga začala s příchodem kultu boha stvoření Make-Make na konci 17. století. S kultem souvisí soutěž tangata-manu neboli ptačí muž. Ta se konala jednou za rok na jaře, kdy na Motu Nui přilétal hnízdit pták manutara - česky rybák černohřbetý. Předpokládá se, že začala jako přímý důsledek vykácení všeho porostu na ostrově a následným hladomorem a v podstatě to bylo soutěžení o zbytek zdrojů, potřebných k životu. Zástupci všech 11 klanů na ostrově soutěžili, kdo jako první získá vajíčko ptáka manutara.  Po ceremoniích v Orongu museli slézt 300 metrů vysoké útesy, přeplavat k ostrůvku Motu Nui, tam vajíčko najít a neporušené ho přinést zpět do Oronga. Tomu, kterému se to podařilo jako prvnímu, se říkalo tangata-mapu neboli ptačí muž. Podle toho, z kterého byl klanu, další rok žil buď v oblasti Rano Raraku nebo Anakena a byl považován za posvátného. Staral se o něj sluha Ivi Atua, který ho umýval, stříhal mu nehty a vlasy a dával pozor, aby se na něj nikdo nepodíval. Vyfouknuté vajíčko se vyvěsilo v jeho domě a až do konce svého života byl velmi váženou osobou. Jeho klan získal vetší přístup a kontrolu nad zbylými zdroji potravy.

Předpokládá se, že závod se konal nejmíň století a půl, než jej v roce 1867 zatrhli misionáři. Vše, co ohledně závodu dnes víme, je díky anglické antropoložce Katherine Routhledge, která v roce 1914 vše zdokumentovala pomocí posledních přímých svědků a podařilo se jí i zaznamenat posledních 84 jmen vítězů. Katherine Routhledge strávila na ostrově 17 měsíců a v roce 1919 vydala knihu Tajemství Velikonočního ostrova, která je i po 100 letech mezi archeology uznávaná jako zdroj výzkumů.

Není jisté, zda ptačí muž a éra moai probíhala ve stejné době, ale hodně teorií se přiklání k tomu, že ptačí muž začal až v průběhu válek mezi klany, ke kterým zřejmě vedlo ztenčení zdrojů potravy. V Orongu se našla pouze jediná socha moai Hoa Hakananai´a, což znamená ukradený nebo ukrytý přítel. V roce 1868 byla odvezena do Anglie, kde je dodnes vystavena v londýnském Britském muzeu. Socha měří 2,42 metro, váží okolo 4 tun, původně měla oči z obsidianu a byla obarvena bílou a červenou barvou, která však byla během plavby do Londýna smytá.

Zpátky do města by jsme frčeli jak o závod, kdyby jsme znova nezastavovali i guáv. U pobřeží jsme se ještě zastavili vjeskyni Ana Kai Tangata, kde jsem mohli vidět na stropě zbytky maleb ptáků, spojené s kultem Ptačího muže.