Hong Kong

Nočním vlakem z Guilinu jsme dorazili do naší poslední čínské destinace města Shenzen .

Už na nádraží byly cedule s šipkami Hong Kong. Paní spolucestující z vlaku šla s námi a my nemuseli všechno kontrolovat a ujišťovat se, že jdeme dobře. Nejdřív jsme prošli čínskou celnicí a pak celnicí Hong Kongu.

Vše bylo v jedné velké budově, jen jsme nachodili kilometry v točených chodbách. Na rozdíl od Číny do Hong Kongu máme bezvízový pobyt 90 dnu . Po přejítí hranic jsme nastoupili do vlaku, který nas dovezl do stanice metra, kde jsme přestoupili na jinou trasu a pak ještě znovu přestoupili než se dostali do naší stanice Tsim Sha Tsui. Jízdné z hranic stalo 38 hkd na jednoho. Sazba na převod byla v roce 2014  1 usd = 7.75 hkd( hongkongský dolar). 

Ze stanice Tsim Sha Tsui už to bylo jen dvě minuty do budovy Chungkin mansion, kde byl náš hostel HK Backpacker a kde je spousta dalších hostelu. Od stanice metra nás neustále někdo zastavoval a nabízel vše možné od ušití obleku až po ubytování, vesměs lidé arabského původu. Zaznamenali jsme minimální přítomnost policie v ulicích, což nás po zkušenostech z předchozích míst hodně překvapilo. 

Hostel byl jeden z těch drazších, ale pokoj teda tomu vubec neodpovídal. Teplá voda v koupelně jenv určitých hodinách a ještě se musel jít zmáčknout vypínač na chodbu, aby opravdu tekla. Pokoj smrděl plísní a dokonce po podlaze lozili brouci. Na výtah se strašně dlouho čekalo, když konečně dojel, tak byl plný. Raději jsme chodili po schodech. Velmi hlučný, okna netěsnily, tak jsme slyšeli každé auto z ulice a taky každého souseda na chodbě.  Po krásných a čistých hostelích v Číně, to bylo hodně velké zklamání. Jedině lokalita to jakžtakž zachraňovala.  Měli jsme to deset minut chůze do Victoria harbour. 

Hong Kong ma asi 7 milionu obyvatel a patří mezi nejhustěji obydlené části světa. Je to jedno z nejdůležitějších obchodních a finančních středisek na světě. 

Do roku 1997 byl pod Velkou Británii, od té doby je zvláštní administrativní zónou Čínské lidové republiky. 50 let má platit jiný systém než v Číně, hlavně, že nebude praktikován socialismus. 

Už ve vlaku ze Shenzenu bylo poznat, že jsme v jiné "Číně". Lidi se nestrkali, nikdo neplival, pokud byla někde cedule zákaz kouřeni, tak nikdo přímo vedle ní nekouřil...

Na ulicích se jezdí anglickým způsobem vlevo, auta mají volant na pravé straně. Hned jako první věc co nás zaujala, že nejlevnější auto na ulici (pokud nebereme taxiky)  byl mercedes, jinak samé bentley, maserati, ferarri...prostě jsme byli v jiném světě. Taky jsme byli překvapeni jak drahé jsou napřiklad restaurace. Základní věci se daly nakoupit za malý peníz, ale restaurace byly opravdu drahé.

Proseděli jsme pár hodin ve Victoria přístavu na březích Jihočínského moře a jen nasávali mořskou sůl a pozorovali lidi a mrakodrapy všude kolem nás. Opravdu to tu bylo jiné, než co jsme viděli ve zbytku Číny. Večer jsme se do přístavu vrátili, každý večer se  v 8 koná Symphony of lights, laserová show mrakodrapů. Do světelné show na hudbu je zapojeno 46 budov na obou březích  Victoria harbour - Kowlon a  Hong Kong ostrovů. Samozřejmě večer po rozsvícení světel všě zase vypadalo jinak.

Jak už bylo zvykem posledních pár dnů, tak ráno opět pršelo. Protože už jsme z pláštěnek byli zapocení, tak jsme si koupili od indického prodavače deštník.

Dnešní den jsme strávili v samém srdci Hong Kongu na stejnomeném ostrově. Z Kowloonu jsme pluli  přes Victoria Harbour na ikonické lodi Star ferry společnosti. Tato společnost zajišťuje lodní dopravu mezi Kowloonem a HK už od  roku 1888. V současnosti už jsou to spíš jen turisté, kdo využívají této dopravy. Plavba stála 2.50 HKD na osobu, které jsme zaplatili v automatu a vypadl nám žeton. Žeton jsme pak vhodili před nástupem do vstupní brány. Plavba přes záliv trvala jen několik minut. 

Vystoupili jsme na Central molu a okamžitě jsme se ocitli mezi mrakodrapy. Místo po ulici jsme šli nejdřív po mostě pro chodce a jen si mohli číst kam která odbočka vede. Náš cíl byla stanice kolejové lanovky na Victoria Peak. Stanici jsme našli, koupili lístky na jednu cestu a na vstup na vyhlídkovou terasu (68 hkd na osobu) a vzhledem k tomu, že nebyla velká fronta, tak jsme jeli druhou lanovkou nahoru. Tato kolejová tramvajová lanovka jezdí už 125 let a je to další povinná  turistická atrakce Hong Kongu. Victoria Peak měří 545 m, ale vyhlídkova terasa není až na vrcholku, ten patří televizním a telekomunikačním věžím. 

Pro ty co mají přesný finanční rozpočet a chtějí zažít jízdu lanovkou, tak doporučuju koupit dle fyzické zdatnosti buď jen jízdu nahoru  a dolů si to sejit nebo zpáteční lístek(40 hkd). Na horní stanici lanovky jsou totiž vyhlídky i zdarma, i když samozřejmě ta placená je nejvýš, tudíž nabízí nejlepší výhled. Vyhlídková věž je v podstatě několikapatrový nákupní mall, jsme přece v HK. Také je tam několik restaurací a fast foods. Bohužel v době naší návštěvy se polovina vyhlídkové terasy opravovala, ale i tak rozhledy stály za to. Na věži byla i naše oblíbená restaurace Bubba Gump na motivy filmu Forest Gump. Mají pobočky po celých Státech a jak je vidět, tak i ve světě. Po těch útrapách z Číny, kdy jsme měli strach něco snist s tím co to bude mít za následky, tak naopak v Hong Kongu se nám vrátila chuť. Práskli jsme se přes kapsu a poobědvali jsme tam. Měli jsme stůl u velkého okna, ze kterého byl výhled na Victoria Harbour a celý Hong Kong. 

Z druhé strany Peaku je velký park, kterým jsme sešli dolu. Samozřejmě hned pár metrů za vstupem do parku už jsme byli sami a za celou dobu potkali jen pár lidi. Bylo to příjemné opuštění betonové džungle a davů lidí. Park byl nádherný subtropický prales, kde jsme měli možnost pocítit přítomnost nejrůznějšího hmyzu na vlastním těle. 

Asi po 40 minutách chůze jsme se dostali k freventované silnici, po které jezdili nejrůznější linky autobusů. Po konzultaci s místními jsme nasedli na linku číslo 973 a jeli do městečka Stanley. Jeli jsme městem, kde jsme měli možnost vidět i druhou tvář Hong Kongu, čtvrti ve kterých nebydleli zrovna ti nejbohatší. Došlo I na moji úchylku hřbitov, který vzhledem k hornatosti HK byl řešen terasovitě. Po vyjetí z husté městské zástavby jsme jeli podél pobřeží. Tam už bylo poznat, že jsme opět v bohatších částech. Mrakodrapy už byly dál od sebe, často v uzavřených sekcích se zahradou a bazénem. U moře byly veřejné pláže. Vystoupili jsme na konečné a pouličním tržištěm jsme se dostali k moři. Na promenádě byly stánky a posezení a my se cítili v úplně jiném světě. Jak řekl Mira, konečně jsem mu dopřála dovolenou dle jeho gusta.

K večeru jsme sedli znovu na autobus, že se tou samou linkou vrátíme k parku, vylezeme na kopec a vyfotíme si HK za tmy. Plán nám skončil tím, že autobus jel jinudy, vjel do tunelu, podjel moře a my byli zpátky v Kowloonu na naší straně HK. Tak jsme z konečné došli zpátky na lodní molo. Po cestě po Star Avenue(něco jako chodník slávy v Los Angeles - místní herci tam měli své hvězdy a někteří otisky dlaní, my znali jen Bruce Lee a Jackie Chan) jsme měli možnost znovu vidět světelnou show Symphony of lights. Část jsme viděli i z lodi zpátky na Hong Kong ostrov. Z přístavu jsme tentokrát vzali autobus 15c, který jel přímo k zastávce lanovky. Oproti původnímu plánu jsme vyjeli nahoru lanovkou, protože jsme měli strach, že by jsme pak nestihli poslední loď zpět do Kowloonu. Teď už bylo v řadě mnohem víc lidí. Nekupovali jsme si už lístek na vyhlídkovou terasu. Jsem moc ráda, že jsme se tam po setmění vrátili, protože to stálo opravdu za to. Stovky a stovky světel a světelných reklam. Řada na lanovku doĺů byla ještě delší než nahoru, ale šlo to celkem rychle. V dolní stanici jsme opět nastoupili do dvoupatrového autobusu. Sedli jsme si na střechu a během pár minut začalo pršet. Liják jak z konve. Kromě nás a ještě jedné dvojice všichni utekli do krytého spodního patra. Rozdělali jsme náš nový deštnik a strašně se nasmáli, protože pod nohama nám tekl potok, na záda nám kapalo, ale vydrželi jsme to až na konečnou do přístavu. Přepluli jsme do Kowloonu a samozřejmě  přestalo pršet.