San Juan Mountains Colorado
Na skialpech od chaty k chatě -Colorado leden 2014
Náš plán byl jasný. Během 6 dnů urazit téměř 35 mil /56 kilometru v San Juan Mountains v jihozápadním Coloradu. Noclehy na chatičkách, které provozuje firma San Juan Huts.
Auto jsme nechali u Dallas Trail v městečku Ouray, domluvený odvoz nás přesunul do asi hodiny vzdáleného Telluride a našeho výchozího bodu Last Dollar Trailhead. Po ceste jsme se jen báli, že není moc sněhu. To jsme ješte netušili, co nás čeká…. Ale nepředbíhejme.
Nádherné počasí, na první chatku lehké 3 mile po zasněžené Last Dollar Road, posledních 300 metru vede lesem.
Nevěděli jsme, jak jsou či nejsou chatky vybavené, pro jistotu máme vlastní vařič, karimatky, lehký letní stan pro případ nouze, lopatky a teplé spacáky. Chatky jsou nádherné, dřevěné pryčny pro 8 lidí, matrace, kamna, plně vybavená kuchyň. Máme trošku problém rozdělat oheň. Kamna netáhnou, jak by měla, ale nakonec se nám podaří zatopit a za hodinku je v chatce teplo. Je potřeba nasekat dřevo pro výpravu po nás, sníh rozpouštet na vodu ve velkém hrnci na kamnech, tak jak zní instrukce od majitelů chatek. Prozkoumáváme okolí chatky a hledáme nejvhodnejší výchozí trasu na ráno.
Ráno je opět nádherné počasí. Balíme a vyrážíme. Máme před sebou 9 mil. Hned na začátku uspěšně ztrácíme stopu a musíme se kousek vracet. Trasa vede lesem a překračujeme několik potencionálních lavinových míst. Stopa už není tak zřetelná jako minulý den a často bloudíme. Nejvetší problém nastává k večeru, kdy jsme se ztrácíme uplně. Podle GPS jsme od chaty asi 1,5 mile. Znovu pročítáme instrukce na papíře, kontrolujeme mapu, kompas, gps, ale nedává to smysl. Museli jsme zřejmě odbočit špatne už dřív. Rozdělujeme se. Mira jde vrchem kopce, já naopak slézám níž a hledáme jak kopec přejít. Co krok to zabořená po pás ve sněhu a do toho sněhem zakryté popadané kmeny stromů. Jen vzpomínám, jak se nám vcera zdálo, že není moc sněhu. Stmívá se. Pískáním se navzájem lokalizujeme, aby jsme se neztratili ještě I sobě. Nacházím pěknou plošinku a začínám kopat díru. Mira mě nachází podle mého vytrvalého pískání, je už tma, když doráží. Ješte, že máme ten letní stan, že na nás aspoň nebude padat sníh ze stromu.
Ráno opouštíme naše lesní nocležište a pokračujeme v hledání chaty. Počasí opět nádherné. Bohužel Mira má problem s lyžákem a tak když se pod náma otevírá udolí s domkama, tak sjíždíme dolů. Kvuli jeho pokaženému lyžáku to trvá trošku déle. Zkoušíme několik domků, ale nikde nikdo. Pak konečně v jednom se nám ozve na naše volání paní a je ochotná nás odvést k našemu autu v Ouray. Je to asi půl hodiny jízdy. Dáváme ji aspoň dvacku na benzín, víc u sebe v hotovosti nemáme. Autem se přemisťujeme do městečka Ridgeway, kde má kancelář San Juan Huts. Pán nám sděluje, že jsme od chaty opravdu byli jen kousek a taky to, že jsme letošní zimu první, kdo měl jít celou trasu. Pomáhá spravit Miruv lyžák a dává instrukce na další pokračování.
Spíme v aute na parkovišti u výchozího bodu k posledním dvěma chatám – Ridgway a Burn. Jako první máme tůru k chatě Ridgway. Trasa je podobně jako k Last Dollar chatě velmi jasná a není možné zabloudit. Po necelých 7 mílích odemykáme chatu schovanou mezi stromy. Rozpouštíme sníh na vodu a pomalu se zabydlujeme. Asi po hodine doráží naši spolunocležníci, tři starší chlápci z Arizony. Prý tak chodí každý rok. Debatíme hodně do noci, o to krušnejší je ráno, navíc hodně studené, vyhasl nám oheň a jeden z chlápků se ho zkoušel rozdělat asi od 4 hodin tak šikovně, že vydýmil celou chatu.
Po snídani vyrážíme na naši poslední chatu Burn. Část trasy se vracíme jakoby směrem k městečku, ale v lese se pak trasa odpojí a my se po asi 5 mílích dostáváme k nejhezčí chatě. Má nejvíc oken, takje uvnitř hodně světla a navíc není schovaná jako Ridgeway v lese, ale má krásný výhled. Necháváme si na chatě věci a vyrážíme na obhlídku okolních kopců, kde si užíváme sjezdy v neupraveném terénu. Já pak ješte sama vyrážím na krátkou tůru. Když se vrátím do chaty, tak mě Mira seznamuje s našimi spolunocležníky – Davidem a Holly. Jsou v našem veku, padáme si do oka a opět prokecáme celý večer. V noci nám opět uhasíná oheň a tentokrát jsem to já, kdo při snaze o rozdělání nového vykuřuje celou chatu.
Ráno se vracíme zpet do civilizace…
