Aljaška v zimě

K narozeninám chtěl Mira vidět polární zář. V Chicagu ji vidět nemůžeme, tak jsme se rozhodli, že ji pojedeme hledat na Aljašku. Nočním letem jsme se ze studeného Chicaga dostali do mrazivého Fairbanks. O půl třetí ráno, kdy jsme přistáli, bylo mínus 30 Celsia. První noc jsme strávili na motelu kousíček od letiště. Ráno jsme v půjčovně vyzvedli auto, nakoupili nějaké jídlo, bomby k vařiči a vyrazili na jihozápad do národního parku Denali. Hned za Fairbanks jsme potkali několik losů a taky zjistili, že cesty se moc neuklízí a museli dávat pozor na náledí.

Po pár hodinách jsem dojeli do národního parku. V návštevnickém centru jsme si vyřídili povolení ke stanování ve volné přírodě. Zároveň jsme se museli podivat na krátký dokument, jak se chovat v parku. Protože už se pomalu schylovalo k veceru, tak jsme přespali v kempu kousek za navštěvnickým centrem. Kemp se v zimě neplatil a jak v létě bývá naprosto plný, tak teď jsme v něm byli sami. Ráno jsme se autem přesunuli asi o 10 mil po cestě směrem k Wonder lake. V léte se k jezeru dá dojet autobusy, které provozuje národní park. Cesta až do Kantishny měří 89 mil. V zimě bývá cesta prohrnutá jen asi 3 mile od vstupní brány. Denali teď má projekt, kdy několik let v únoru testuje odhrnutí cesty po 12 míli, na vyhlídkový bod Mountain Vista. Doufají, že tím přilákají více zimních navštěvníků. Nechali jsme na vyhlídce zaparkované  auto, nabalili batohy a na bežkách se vydali více do vnitra parku.

Opet mrzlo až praštelo a do toho hodně velký vítr. Ušli jsme několik kilometrů a na pahorku s výhledem na nejvyšší horu Severní Ameriky Mount McKinley/Denali, jsme si udělali náš základní tabor. V podstatě utáborování nám zabralo zbytek stále krátkého zimního dne.

Kolem stanu bylo nutné postavit větruvzdornou zed.  V kombinaci se spacákem do minus dvaceti se v noci osvědčily naše zimní kombinézy. Vstávali jsme totiž co hodinu a kontrolovali oblohu, jestli neuvidíme polární zář. Ona totiž nezáří celou noc a už vůbec ne hned po setmění. Kolem 23 hodiny mě Mira budil, že je venku nádherně. Vylezla jsem za ním ven. Obloha byla žlutá a zelená a hnědá. Nikdy jsem nic takového neviděla. Asi hodinu jsme sledovali pohybující se svetla. Pak nás zima zahnala zpátky do stanu.

Ráno jsme jen na lehko vyšli na výlet na bežkách vice do parku. Velmi se nám osvědčily návleky na boty, které jsme si pořídili ve Fairbanks.

 Doufali jsme, že uvidíme nějaké zvířata, ale neviděli jsme ani nohu. Přesto, že bylo slunečno, tak znova fučel vítr. V noci jsme znovu mohli vidět tu nádheru na obloze.

Náš pobyt v Denali by byl neuplný bez návštěvy psince. Pejsci jsou nejroztomilejší pracovníci parku. Protože v zime jsou zakázány v parku snowmobily a strážci se potřebují dostat na kontroly k jezeru Wonder Lake, tak pejsci jsou hodně využíváni.

Po návšteve Denali jsme v blízké vesničce našli otevřenou veřejnou sprchu a taky dobré sendviče. V zimě je totiž primo v parku veškeré servisní zázemí zavřené, tak jsme byli vděční, že jsme vůbec našli něco otevřeného. Pak jsme se přes Fairbanks dostali k Chena horkým pramenům. Opět jsme kempovali a v noci vyhlíželi polární záři.

Přes den jsme navštívili resort, kde jsme se mohli nejen čvachtat ve venkovním horkém bazénu při mínus 20, ale i navštívit ledový bar a také se zučastnit prohlídky “zákulisí” resortu. Průvodce nám ukázal, jak využívají horkých pramenu nejen k vytápění pokojů, ale i k vytápění velkých skleníků, kde si pěstovali i při velkých mrazech svoji vlastní zeleninu.

Po návštevě Cheny jsme se museli vrátitkvůli letadlu do Fairbanks, kde se docela oteplilo, bylo už příjemných minus 10 celsia. Na místní zřejmě hic, protože najednou všichni vytáhli kratasy:-).